O tom, že kultura má na nás a na naše názory velký vliv, zvláště v našich formativních letech, není sporu. Ve skutečnosti je spoluodpovědná za utváření našich názorů. Stačí se podívat a zjistíme, že členové jedné země se na určité problémy dívají stejně. To však obvykle vede mimo jiné také k tomu, že se na ostatní kultury díváme poněkud svrchu, a často je, byť podvědomě, považujeme za méněcenné.
Jistě, navenek můžeme říkat, že je respektujeme, avšak na jejich zvyky a tradice se často díváme s pobavením a jen málokdy je bereme skutečně vážně. V některých případech je pak dokonce odsuzujeme, ať už právem či nikoliv. Přitom si však neuvědomujeme, že stejně tak se příslušníci jiných kultur dívají na nás.
Kde se ale bere ten pocit, že právě ta naše cesta je tou nejsprávnější? Kořeny to má v původním důvodu, proč kultury vlastně vůbec vznikly. Zde totiž zapracovala také evoluce, aniž bychom si to uvědomovali. Být její součástí nám totiž dávalo oproti ostatním velkou výhodu – pocit sounáležitosti a spojenectví.
To samozřejmě vedlo k počátku mentality my vs. oni, avšak ta tehdy byla oprávněná. Loviště byla vzácná, a jednotlivé kmeny si je dobře chránily. Pokud navíc tlupu něco spojovalo, pak byli mnohem ochotnější spolupracovat, což bylo důležité nejen při obraně, ale také při lovu.
Dnes již samozřejmě nežijeme v kmenovém společenství, staré instinkty nám však zůstaly. Mezi ně pak patří také touha být součástí nějakého společenství a také odmítavý postoj k těm jiným. Důležité pak je, abychom si toto uvědomili. V dnešním světě se totiž tento postoj stává v podstatě přežitkem, který nám do budoucna bude život spíše komplikovat..
Samozřejmě, staré instinkty, které jsou takto hluboko zakořeněné, nelze jen tak snadno opustit. Měli bychom se o to však snažit, neboť je dnes již jasné, že mnohem více problémů působí, než řeší.